Milan Doležal



A jeho životní motto?
„Go big or go home.“
„Být blbcem je těžký, protože konkurence je veliká.“
Mistr jednoduchosti a trapnohumoru
Svůj herecký styl by shrnul do slov: jednoduchý trapnohumor. A to je přesně ten typ humoru, který vás buď pohltí nebo ho budete nenávidět. Ale my ho milujeme.
Na jeviště se poprvé postavil zhruba v šesti letech jako vlk v Červené karkulce. Ve škole. Ano – typická role, která buď nastaví herecký osud… nebo vás připraví na to, že už vás v životě jen tak něco nerozhodí. Milanovi evidentně zůstalo obojí.
Původem je z Kladna, ale do Bystřice se dostal čistě z lásky k okolí Benešovska.
K divadlu se dostal jednoduše: sám chtěl do dramaťáku. Žádná rodinná tradice, žádné přemlouvání – prostě chuť si to zkusit. Do CBA se pak dostal úplně nenápadně. Potkal tehdejšího herce Radka a mezi řečí padla zmínka o tom, že „máme takovej spolek, jmenuje se CBA“, a Milan byl pozvaný na zkoušku. Přišel se podívat… a už zůstal.
Na jevišti už si vyzkoušel ledacos – agenta, reprezentanta Moravy, milence Roberta… Nejblíž mu ale zatím byla role Harryho. Proč? To je přesně ten typ věci, kterou herec cítí v kostech, ale slovy by ji popsal jen velmi nerad. Každopádně: sedla zatím nejvíce.
Lákají ho jednoznačně komické role. Naopak tanec a zpěv jsou disciplíny, kterým se vyhýbá
obloukem – a je s tím naprosto smířený. Každý má své hranice. Milan je aspoň zná.
Mimo jeviště rozhodně nesedí se založenýma rukama. Maluje, tvoří, rád řídí, vede dramatický kroužek jako lektor, vypomáhá v jiných spolcích jako herec, osvětlovač nebo zvukař. Zkrátka člověk, který když je potřeba, tak něco udělá. A když není potřeba… stejně si něco najde.
Backstage historka? Nezapomenutelné představení na Konopišti, kde během hry vzlétl balón. Dělal hluk, létal si, žil vlastním životem – a nebylo slyšet vůbec nic. Dramatický oblouk narušen, diváci zmatení… divadlo v plné kráse.
Inspiraci hledá u Cimrmanů, Edgara Allana Poea a Jeffreyho Deavera.
Jeho divadelní sen? Otevřená scéna pod širým nebem. Hodně lidí. Něco ve stylu hraní na zámku nebo na hradě. Prostě divadlo, kde je slyšet reakce publika – protože právě tu má Milan nejradši. Ten moment, kdy víte, že to funguje.
- Kolegové o něm říkají: Milan působí jako člověk, který si nese humor úplně přirozeně, aniž by se o to musel snažit. Na jevišti je sebejistý a uvolněný, jako by tam patřil odjakživa a jeho výrazný hlas dává každé větě osobitý tón.
- Jak vidí své herecké kolegy:
· Denča je hravá – a jejich společná tvorba funguje skoro bez slov, zkrátka napojení
· Verča se dokáže přizpůsobit rolím
· Olinka je tvořivá, vyrobí prakticky cokoliv
· Lucka jde do všeho, bez dlouhého váhání
Role:
- Rytířova dcera – Neplech
- Zvedli nám nájem – režisér Zdeněk
- Poslední snídaně u Lípy – Albert